Three Christs začíná hostitelem, nejmenovaným, samozvaným ‚vědcem‘‘, který nastaví parametry experimentu, který provede na třech pacientech s Kristovým syndromem. Hypotéza: přinutit tři narušené identity k sobě je donutí do stavu normálnosti. Experiment se rychle vymkne kontrole a my se dozvídáme, že našemu všemocnému průvodci nelze věřit. Subjekty – každý s neochvějnou vírou, že jsou synem Božím – se snaží zůstat ve svém pohodlném stavu šílenství a řízení sestupuje do nepředvídatelného stavu našeho hostitele. Nic není mimo limity. Nic nezůstává beze změny. Je to proces, který kombinuje psychologii, hudbu a drama, aby zaútočil na srdce toho, co znamená věřit.